Vinobraní aneb není plevel jako plevel…

V roce 1964 dostal můj táta 4 sazenice vinné révy. 2 se vůbec nechytily, 1 zašla asi po roce a jedna v roce 1968 skončila pod asi 30 m3 písku. V roce 1984 jsme spotřebovali poslední  písek při opravě plotu, víno zázrakem obrazilo a máme ho na zahradě dodneska. Je to nějaký ryzlink, není tak úplně sladké, ale je ho docela dost. A to letos na jaře hodně omrzlo…

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 komentářů: Vinobraní aneb není plevel jako plevel…

  1. a.rena napsal:

    Neuvěřitelná odolnost! Tak ať roste ještě hodně dlouho, má dobře nakročeno.

  2. lakysa22 napsal:

    Nemaje ani sazenic, ani vinaře, koupila jsem dnes v zeměkouli bílé hrozno, je strašně moc dobré, a cena víc, než přïznivá.
    Kdysi jsem dostávala „vínkokuličky“ od vinaře – malé, ale úžasně sladké..

  3. Usmev.na.moji.tvari napsal:

    Já teda vínu nerozumím (hroznům, vlastně ani tomu tekutému), ale …..
    Tady u nás, v Kutné Hoře, u Práglu …. vždy vidím jen ty malé kuličky. Na Moravě mají velké kuličky.
    Jestli to nebude tím, že tam jsou větší chlapáci, bo co ?

  4. Haderach Kwisatz napsal:

    Damy, recept zitra pozdeji, ju?

  5. Jiřina napsal:

    To snad ani není možné, ale víno ví, že roste u dobrých lidí, kteří se o něj budou dobře starat. Tak ať se mu daří. 🙂

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..