Už se nám to blíží. A já mám letos několik nezabalitelných dárků, na které jsem musela koupit taštičky. Vítězí ovšem krabice velikosti na mamuta, kterou budu muset zabalit do sarongu, protože tak velký papír není…
A jak balíte nezabalitelné dárky vy?
Taky tašky , jsi kouzelná , že nejsem sama taková
Tak jak pro koho. Pro decka, které se baví trháním papíru: dostatečně velký kus papíru, ani nemusí být vánoční či sváteční, ze všech stran nahoru, svázat stužkou nebo provázkem. Případně zastřihnout hodně trčící konce. Vypadá to jako ananas 🍍😀 Jinak do krabice a zabalit klasicky, nebo do tašky.
Jednou jsem zabalila krabičku s dárkem do stránky novin s horoskopem, který se v práci četl pro zábavu každý den. Byl to momentální nápad, samozřejmě s aktuálním datem… Pobavilo 😆
Já jsem stará konzerva, čili papír a ozdobné vázání. Ovšem každý rok se snažím, aby vázáni bylo vždycky něčím zvláštní. Buď přidávám zlaté lamely nebo ustřihnu kus podložky, která se dává pod dorty a papír tou krajkou přizdobím.
Dcera to jeden rok vyřešila tak, že nakoupila hnědé papírové tašky a namalovala na ně sobí a mikulášovské ksichtíky a nalepila bambule. Bylo to moc hezké.
Taky jsem konzerva, ale to bych pak musela koupit krabice…
Hele, ty tasky jsou super napad!
Souhlasím, tašky jsou báječný vynález, ale mnohdy musí nastoupit lidová tvořivost. Měkké dárky jsem s oblibou rolovala do válce, papír přečnívající na obou stranách jsem stáhla stužkami a vyšel z toho úhledný maxibonbón. Na veliké staré rádio do sbírky nebyla žádná vhodná krabice, jen jedna bez víka. Tak dostala nahoru dnem slušivý polep z vánočních papírů, nakašírovanou stužku a fungovala jako skleněný poklop, jaký býval v obchodech na syrečky. 🙂 Docela to tehdy všechny pobavilo. Ale opravdu nezabalitelný byl kdysi houpací kůň. Odnesl to chudák přikrytím prostěradlem a vypadal v šeru pod stromečkem dost přízračně. 🙂
Boženčin houpací kůň mi připomněl: v sedmé třídě jsem před povinným lyžařským výcvikem dostala komplet lyžařské vybavení – od lyží po čepici. Máma z toho za pomoci smetáku a ramínka na šaty postavila vedle stromečku lyžaře i s hůlkama a říkala, že se ho lekla pokaždé, když do pokoje vešla. Že nás ostatní při nástupu ke stromečku málem trefil šlak asi netřeba říkat.
😭😁🤣. Bonbóny dělám taky a ananasy taky
To věřím, ale nápad skvělý. 😂
Nejlíp do krabice – během roku, když je zvlášť hezká, tak schovám, na stužky přivážu ozdobu – rolničku, drátěné srdíčko..jeden rok se papír tak trhal, že jsem dala normální balící – na jeden namalovala baňky, na další osnovu i s notama.. bramborovým razítkem sněhuláky.. Ale fakt jsou nejlepší tašky – ty jsem jednou vyrobila ještě co by školou povinná. Ale pro mňousky krabice – rádi rozbalujou, a jednou ani nevadilo že byla zabalená do novin. Jo! Jednou jsem zabalila naprosto nezabalitelný dárek do látky – inspirace na internetu – a mêlo to velký úspěch.
Dárek nemusí být ani drahý, ani velký, ani krásně zabalený – velkou radost udělal zvláštní kamínek z cest, jen tak podaný na dlani milého člověka
U nás klasika-vánočni papír.3 děcka měly pod stromečkem takové haldy dárků,že snacha vyhlásila napřesrok, že se budou recyklovat lidlácké velké letáky.Děti s radostí trhaly papíry.
Loni na jaře mi zbyla tapeta tak jsem vyrobila spoustu tašek různých velikostí a letos ještě nějaké přivyrobím.Ty jsou též na vícero použití.Jmenovky na tašky vyrábí děti.
S lyžařským vybavením jsem si vzpomněla na vnučku,když jí byly asi 4 roky běhala a rozdávala dárečky.Nakonec zůstaly pod stromečkem lyžařské přeskáče pro ní.Nebyly zabalené. Vnučka si jich nevšímala.Syn ji řekl že má ještě jeden dárek pod stromečkem.Ona se tam podívala a povídá: ne to Ježíškovi vrátíme.
Nakonec se nechala přemluvit a když si ty komíny nazula pohybovala se v nich jako by se s nima narodila.
Velké dárky jsou vždy problém. Už jsem taky balila do látek, ubrusů šátků k vodě.
Nejhezčí balení vyrobila dcera. Koupila velké nebělené papíry, z brambor vyrobila razítka (srdíčka, stromečky, hvězdičky, vše v různých velikostech).
Potom je namočila do barvy a obtiskla na papíry. Bylo to moc hezké a každý to ocenil. Vyráběla jsem i škrobák.
Velké dary jsem už několikrát balila do vánočního ubrusu a slavila jsem úspěch. Jinak když jsem v rámci firmy pomáhala před Vánoci v obchodě, běžně jsme všichni balili kvanta dárků a my ženské jsme dokázaly krásně zabalit jenom do papíru keramickou kávovou/čajovou soupravu (konvice, 6 šálků s podšálky) tak, že to vypadalo jak v krabici. Je to jenom o tom, jak to seskládáš na základnu papíru a potřebuješ i probalovací jemný papír, ať se ti keramika neroztřísne. Do dneška se mi to hodí.
Fyjalo voctup! Ztratil se mi děěěsně ftipnej příspěvek na téma balení. A nebudu to psát znovu, protože to Hadérčin lyžař naprosto přebil.
Teď vážně: Velký do povlečení, prostěradel. ubrusů. Ale musí se k tomu vymyslet buď něco naprosto praštěnýho, nebo krásnýho. Na hadry jsou nejlepší Japonci. No a jinak ráda jsem balívala do novin a dělala k tomu origami. Jenže černobílý noviny vyhynuly a ty barevný vypadaj moc bulvárně. V současnosti je nejlepším zdrojem papíru nákupní taška. Rohlik, Košik dvorní dodavatelé. Krásnej hladkej papír a moc dobře se z něj dělají i aplikace. No a nejlíp zabalený dárek byl kdysi od bráchy. Nevěděl co by, tak se rozhodl věnovat mi stovku. Ovšem vyrobil k tomu pětasedmdesáticentimetrovou past (typ „na myši“), která by hravě přerazila vaz klokanovi rudému a do ní tu stovku nalíčil… Rozbalit to bez úrazu byla makačka na bednu i na fyzičku.
Tak to mám historku o blbě zabaleném dárku i k Lucčiný stovce.
Otec mého otčíma byl ruský šlechtic – celá rodina utekla z Ruska v roce 1917 před bolešviky a on se tady potom oženil s českou překladatelkou do a z ruštiny.
Ten pán měl sestru – a jednou jí k Vánocům daroval kozinkové rukavičky. Sestra byla strašně uražená z tak nicotného dárku a hodila rukavičky do krbu. Což neměla dělat, protože v každém prstu byla srolovaná tisicírublová bankovka.
Ajta krajta! Já bych i samotný kozinkový rukavičky…
Kolegyně dostala jako svatební dar dětský deštníček a když jej rozevřela , z každé šprušle visela rolička bankovek . Bylo to kouzelné
Já nejsem moc balicí typ, takže běžně bonbóny, i když už i krabičky jsem se naučila pěkně zabalit. A když tašky či taštičky, tak si je ušiju sama, ať je z nich i nějakej jinej užitek. Dobré jsou k tomuto účelu obaly od rýže z Lidlu třeba. Ty stačí jen projet cikcakem a opatřit pěknými oušky, aby i barevně ladily. Rekordmanem je v tomto ohledu taška, kterou jsem šila ještě jako puberťák a něco (už si to nepamatuju) do ní dala sestře. Nekecám, používá ji dodnes (svoje výtvory si poznám, vždycky jsem si ráda hrála s cuckama a tahle je z kvalitní potahové látky, tatínek byl čalouník). Jinak jsou dobré třeba i bílé pytle od brambor, stačí vyprat.