Pohlazení a a podrbání

Publikováno 19.12.2017 | Autor: Macůrková Jana

Zase jedno hezké pohlazení a hlavně podrbání – zítra, tj. 20.12. 2017 se dožívá 8 let spokojeného psího života (a že si ho patřičně užívá)  náš

KEŠU

Na fotografii je s vnučkou, která je přesně o 18 dní starší, Anežka 2.12.2009 a pesan 20.12.2009.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 komentářů: Pohlazení a a podrbání

  1. Katyp50 napsal:
    19.12.2017 (20:09)

    Tak krásné narozeniny krásný pejsku! Ta špička ocásku a pravidelná kresba na čumáčku – jsi krasavec. I když pejska nemám a jsem „kočičí“, tak je mám moc ráda. Jednou jsem měla psa nedobrovolně. Chodila jsem ho jako holka venčit, když majitelé byli zaneprázdnění, bydleli hned vedle nás v ulici. V roce 1968 odjeli na dovolenou do tehdejší Jugoslávie a už starší pejsek – černý kokršpaněl, zůstal na 14 dnů u nás na hlídání. Maminka moje zlatá, která přežila mé ptačí hejno, křečky, myšky a další havěť z toho nadšená nebyla, ale co už zmohla proti argumentům tatínka a mne. No, celou dobu ten pes věděl, že se už páníčci nevrátí. Moc nežral, byl smutný…… a pak v noci telefon. Vyl, skákal na psací stůl, štěkal, hrůza. Oznámili nám, že si máme vzít okamžitě klíče od jejich bytu, vynést cenné věci, které nám nechají, oni už se nevrátí. Byl to tatínkův kolega, také profesor, který měl stejné problémy jako táta. Když telefon tatínek zavěsil v tom momentě Sandy pochopil, že jsme jeho nová rodina. První, co udělal, že šel k mamince, postavil se před ní a úpěnlivě na ní hleděl. Tlapička, kňuk, hlavička na stranu, dodnes to vidím. Mami roztála a byl náš. Na pár let. Pak jsme mu udělali na chalupě pomníček, ale dožil jako šťastný pes. Pak už jsem pejska neměla, nebyl na něj čas ani prostor. Odmala jsem milovala kočky, takže ty to pak v mé domácnosti vyhrály. Potfory jedny!

    • Jana Macůrková napsal:
      19.12.2017 (20:23)

      My jsme si Kešounka také nevybrali, také si vybral on nás. Já jsem našla na internetu, že kousek od nás v Hroznicích nabízí paní štěňátka. Byly 4, 2 bílé fenky, tu jsem nechtěla a dva pejsci. Bráška byl vyšší, nožky po mamince – bílý špic, ke mně přišel očichal si mne a šel pryč. Paní Kratochvílová otevřela dvěře a odtud vyběhl ještě jeden pejsek, malinký, na nízkých jezevčích nožkách, a já nevím dodnes, jestli jsem se reflexivně sehnula a nebo vyskočil tak vysoko, najednou jsem ho měla plnou náruč, byla jsem umytá od hlavy ke krku a bylo vymalováno. Ještě jsem se s paní domluvila, že si pro něj přijedem v neděli (byli jsem tam v pátek), protože si musím koupit vše potřebné a navíc jsme jeli do Mostu na vítání občánků s Anežkou. V neděli jsme přijeli, manžel otevřel dveře u auta a pesan zmizel pod dekou, ani špička čuimáku mu nekoukala, jako by se bál, že ho tam necháme.
      Prý od pátku nežral, nechtěl ani pít, kňučel a jen pořád vyhlížel u vrátek, jestli si ho opravdu vezmeme…..

  2. Katyp50 napsal:
    19.12.2017 (20:47)

    Oni vědí!!!!!
    Ti mí také tuší, že se něco chystá! Jak tu balím, jsem nervní, tak vědí…. už přestali lézt do krabic, cupovat papíry, škodit. Už jsou jen v očekávání, co bude dál.
    Dneska dojela švagrová, dovezla mi pečivo a dárek k Vánocům – narvanou tašku krmení. Prý MŮJ vánoční dárek. Hmmmmm, hodí se.
    Dělá mi potíž jen Lady. Má stále horší oči. Musím ještě stihnout veta. Nějak se mi to nelíbí.

  4. a.rena napsal:
    20.12.2017 (9:49)

    Jsou krásní, oba. Nás si taky vybrala vlkodavka – kříženka. Jmenuje se případně – Popelka. Nikdo ji nechtěl, „popelila“ se ve stájích u koní, a tak jí dcera začala kupovat granule a jednoho dne, když odjížděla domů, s ní nastoupila do auta, odmítla vystoupit a větší lásku, kterou nám všem od té doby dává, jsem ještě nezažila.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..