mladé, ale již žluté klasy kukuřice
sůl
nálev na okurky
Kukuřici vyloupeme a dáme vařit do osolené vody.
Když je skoro měkká (doba vaření záleží na stupni zralosti kukuřice), scedíme, nasypeme do skleniček a buď zalijeme slaným nebo sladkokyselým nálevem. Zavíčkujeme a 15-20 minut sterilujeme.
Necháme dnem nahoru vychladnout.
Vyzkoušela Jana Macůrková
Děvčata, vím, že tenhle recept není zrovna aktuální, ale vzhledem k tomu, že jsem ráda, že jsem ráda, tak neřeším a budu dávat tak. jak mám připrveno. Kdo chce, tak si holt zapíše.
Prozraď mi fintu na vyloupání mladé kukuřice…
Pracně vyloupu jeden až dva řádky a poté zbytek vyloupávám jakoby do boku, to už jde dobře. Ale ty první dva jsou horor.
My máme na turkyň drhlík. Ale mladou jsem nikdy nezkoušela, to je fakt.
Drhlík je nádherné slovo. Ale mám obavu, že ta poloměkká s ním opravdu nepůjde. Holt to dělám ručně.
Pak bys ale měla dodat, že „na drhlíku sa turkyň šústá…“
Drhne. A zbytku po odrhnutí se říká jak? Ví někdo? Šústá sa od šustí (obalu).😉 A z toho šustí se dělají figurky.
Šustí znám. Ale s tím šústáním to bude nějaký zvykový. Totiž: kdysi jsem byla s kamarádem u jeho stařečka v nějaký vesničce mezi Valmezem a Vsetínem – jméno si nepamatuju, už je to dávno (jakože asi 38 let). Dědek byl neskutečnej, bylo mu před 80, sám si všechno a ještě měl hospodářství, zdravej jak řepa. Přijeli jsme v pátek pozdě večer, tak jsme se víceméně jen přivítali a šli spát. Ráno nám stařeček předložil to, co by sám zvyklej snidat – kus špeku, chleba, papričky a slivovici. Málem mě švihlo, jak všichni víte, slivovice není můj oblíbenej druh whisky. Papričku jsem vynechala a pokud jde o slivovici, kamarád dědečkovi vysvětlil, že to nedám. Chlap odněkud vyčaroval láhev meruňkovice, kterou jen omylem přehlédli odborníci z Mysu Canaveral – daly by se tím úspěšně pohánět rakety. A když jsem se to pokoušela polknout, stařeček nám vesele oznámil, že je dobře, že jsme přijeli, že mu alespoň pomůžeme „šústat turkyň“. Málem jsem se utopila, meruňkovice mi vlítla do nosu (což s vysokooktanovým alkoholem NIKDY nezkoušejte) a do smrti na to nezapomenu. A drhlík byl asi stoletej, pamatuju si, že to mělo kliku a uvnitř kolečko samý zuby.
Přesně tak, takový máme. A máš pravdu, asi to bude krajově. Tady je v každě dědině trochu jiný název pro stejné věci. No a ten zbytek po odrhnutí zrn? Víš? Vyhrabeš někde? Nebo ví někdo jiný? Berte to jako hádanku pro dnešní den. Později vám to napíšu.
Turkyňáčí? Nebo to jsou celÿ stvoly? Už si to nepamatuju…
A.reno, tak to bude zbytek, který hodím max. na vyvaření do poblivky, ne? 🤣🤣
Tam už se nedá odpovídat, tak píšu nové vlákno
To by sis moc nepochutnala. Jako by sis vařila listí kukuřice. Je to lůžko, na kterém drží zrno.😉 Za chvíli napíšu.
Já kuku moc nemusím, takto, syrovou natrhanou na poli ano, ale jinak ne. Tak nevím.
Když se říká šůstat tak mě napadá:vošůst,ošůst 😃
Jinak když koupím plechovku sterilované kuku tak je vidět že je na konci uříznutá.To ale není bondu..e ti si dávají záležet aby bylo celé zrno.
Většinou to ořezávají, to je fakt
Já kuku milují. Ale jen tuto značku. I naše kočka ji milovala. Jak jsem ji otevřela, byla v kuchyni.
Náš kocour ji má taky rád, jsem si říkala, že je nějakej divnej … a nejřadši má ten nálev
Nebudu vás napínat. Těm lůžkům, co zbudou po vyloupání zrn, se říká KOTAČKY. Jen pro zajímavost – sloužily k podpalování a vyřezávaly se z nich (v Rusku) i fajky. Já fajky sbírám a jednu takovou ve sbírce mám. Je to spíš zajímavost, byla jen na jedno použití. Troubel byla dřevená a ta se vždycky na novou fajku nasadila. Musel to být ale docela kedr kouřit z takové fajky. A už mlčím.
Žju!!!
Díky.
Jen pro zajimavost – když na chalupě loupu zrna, už ze zralých, sušených, pro domácí hlodavce mé i kamarádů, taky to házím do kamen, hoří to skvěle.
TAky u nás vřetýnka (tak jim zase říkáme u nás) končí v kamnech.
kuku fajfky si dělávali i indiáni 😀
Nejprve jsem si kuku nedovedla představit v okurkovém nálevu . Mám moc ráda ve slaném. Ale při diskusi jsem si vzpomněla ba ty malé kukuřičky , ty ve sladkokyselem nálevu jsou ….