Den 13. září bude navždy spojen se vzpomínkou na naši známou, kamarádku, přítelkyni – Karolínu.
Nebyla tu s námi dlouho, ale zapsala se nám hluboce do srdcí – humorem, přátelstvím, v neposlední řadě svými recepty a příběhy o jejich malých přítelkyních – kočičkách.Vzpomeňme na ni s ûsměvem – jinak to ani nelze.
Dnes je to 5 let, co odešla, ale protože každý, ať chce nebo nechce, zanechává v dnešní době digitální stopu, neztratili jsme ji úplně. A tady je jeden z jejích skvělých receptů, jak nám ho internet zachoval.
Hovězí maso lehce prorostlé namelu najemno a nechám v misce odpočinout. Přidám vajíčko, nasekané zelené bylinky – libeček, petrželku, na co mám chuť. Česnek nesmí chybět. Pak dodám hrubou mořskou sůl a čerstvý pepř. Směs promíchám a přidám trochu bramborového škrobu, rozmíchaného ve vodě, na spojení.
Kdo chce ještě trochu zjemnit, může přidat lžíci zakysané smetany, v té smetaně lze případně rozmíchat i ten škrob. Neuškodí i na velice velice jemno nasekaná cibulka, nejlépe šalotka nebo i zelená jarní. Přidáním strouhanky bude směs mít trochu jinou konzistenci, nebude tak hladká, bude spíš „karbanátkovatější“, ale to taky nevadí.
Pak vezmu velké vypeckované olivy a obalím je mletou směsí z masa a vytvořím kuličky.
Kuličky se posléze mohou zpracovat dvěma způsoby: buď je obalíme v trojobalu a smažíme v oleji nebo je pečeme v troubě, srovnané v pekáčku a lehce podlité vývarem.
Smažené kuličky se dají přelít holandskou omáčkou nebo nějakým dresinkem a jsou vynikající i jako mňamka třeba večer k vínu. Napíchnout kuličku s olivou uvnitř a dát na ní třeba naloženou houbičku… skvělé.
Pečené kuličky jsou moc dobré s tatarskou omáčkou a bramborem nebo brkaší.
Do masové směsi lze ale balit i jiné věci – kousek pikantního sýra, hodí se i balkánský, malý žampionek, zkoušela jsem i s naloženým stroužkem česneku a feferonkou.
Poměr: neumím! Dělám to od oka. Prostě ta směs musí držet na těch obalovaných olivách a nesmí se rozpadat.
Uvedu tu legendu na pravou míru. Ano, na prvním setkání PPP byla vařečka poznávacím znamením a Karolína ji měla připevněnou na téhle čelence, nikoliv drdolu. To bylo 30. března 2017.
Karolínko, chybíš tady – doufám, že se na nás dívâš, jak to tady vedem – mávám Ti tam nahoru❤️
Já nemám slov, i hrdlo stažené . Děkuji za krásnou vzpomínku i s krásnou fotografií a za vynikající kuličky
Moc pěkná fotka, děkuji za vzpomínku i recept. Jednou tady byla vzpomínka na setkání kuchařek z Bramboračky někde asi v Praze a Karolínka tam přišla a měla v drdolu na hlavě strčenou vařéku. Tehdy jsem se moc bavila, když jsem si ji představila. Byla to taky veselá kopa. Vzpomínám na ni jako na výbornou kuchařku, maminku pro kočičky a upřímnou a krásnou ženu. Zdravím tam nahoru…
Ano, vařečka byla poznávacím znamením na prvním setkání PPP. Myslím, ze jsme tenkrát seděly vedle sebe, byla to bezvadná ženská už na první dobrou. Je neuvěřitelné, ze odešla už před pěti lety.
I já vzpomínám a mávám do nebe. Byla moc fajn.
Ráda jsem ji četla, ráda se s ní vždy setkala.
Makám tam nahoru a děkuju za recept.Karolína měla vždy recepty originální.
Mávám
Neznala jsem ji, ale její příspěvky i recepty byly supr. Tak snad se má dobře tam kde je.
poznaly jsme se v roce 2006…včera večer jsem chovala Cecilku (kočka po Karol) a když jsme se na sebe dívaly,jako by najednou ,na malinký okamžik,na ani ne vteřinu,ty kočičí oči byly jiný – Karolíniny..
Karolíno, ahooooj! Denně jezdím do práce kolem místa, kde jsme spolu naposledy stály a tak krásně nadávaly, že nejede tramvaj. Himbajs, to je tak dávno.
Jojo, to bylo ten večer, kdy jste se chystaly zdrhnout z hospody bez placení a mě nechat na WC. 🤣🤣🤣
Jo, jenže tobě ta tramvaj nakonec jela. Kdybys nebyla zhejčkaná, mohlas nadávat s námi. 🙂
Skleróza je omluvitelná věkem. Katyp jela do Vysočan, čili se mnou dvanáctkou. Já vystoupila na Strossu, ona v Dělnický přestupovala na trojku. Ale měla v plánu zavolat nějakého kolegu taxikáře, páč to moc nenavazovalo…
No vidíš, já byla přesvědčená, že nakonec odjela tím taxikem a nastupovala přímo v křižovatce. Stejně mi nejni jasný, proč nejela metrem až k baráku.. 🙂
Škoda, že jsem neměla možnost poznat Karolínu osobně. Její recepty byly vždycky super.
Jo, škoda. Kdybych jí měla popsat, tak byla noblesní a zemitá, křehká dáma, která měla páru jako dva chlapi a děsně slušná, protože uměla nadávat jak dlaždič… Kdybych měla s někým stavět lešení, nebo jít na oběd do Buckinghamu, brala bych Karolínu.
Ten čas tak děsně letí.pět let-neuvěřitelné.Musela to být hodná ženská a byla svá,takoví lidé jsou cenní….