… aneb než přijde advent.
Šlahouny psího vína nebo loubince (přísavníku) – nejdelší dva nebo tři zatočíme do kruhu podle toho, jak velký věnec chceme mít a držíme. Postupně pak omotáváme další šlahouny. A přidáváme podle toho, jak silný věnec chcme mít (tohle je jen základ). Ničím nevážeme, drží to samo. Pokud nějaká větvička kouká ven, prostě ji zastrčíme mezi ostatní. Základ umotáme pevnější, další vrstvy dáváme na volno, aby bylo možné mezi šlahouny nastrkat zdobení.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Tak to je teda číslo! Je možné, že jsme tak ukecané? Jani, hezky ses trefila, blahopřeju!
"Dobrý den" s úsměvem má opravdu sílu. S pokladními v obchodě se snažíme dle okolností i o nějaký žertík, aby…
To je bezva článek
Nejradeji mam pozdrav s usmevem. Usmevy mam moc rada. Nejkrasnejsi jsem videla na Sri Lance. Chudi, ale velmi stastni lide…
Komu vykám, toho zdravím "Dobrý den!", komu tykám, se většinou pozdrav odbyde vodáckým "Ahoj". Ale když jsme od sebe tak…
Ahoj Bramboračko. Všem pěkný den.
A kterou čast těla je třeba nechat na pokoji? Takové tření nosem o nos - mám dojem že někde na…
Přiznávám - Spocka dám bez problémů, na shace si polámu prsty.
Ja tede nevim, ale my jsme koupili starsi dum, postaven 1928, v puvodnich planech je wc I koupelna. Mas na…
Reni, nepekla. Mám remosku malou, tam by se vešly jen ty 3 kousky, možná 4, by se smáčkly, ale rozpočítávat…
Jůůů... vy mne pozvete na gáblík?.... Ale je vám jasný, že mám teď 🐻 jako osobního řidiče?😉😂😎
Leda by vyměnila 🐻. Ale to taky nehrozí, páč 🐻 je nenahraditelný. Tak pozveme někdy my Květuli.
V žádný příště nedoufej - co já se naškemrala, slibovala jsem, že si přinesu vlastní příbor, ba i párátka jsem…
No vida! Tak na toto bych se nechala pozvat určitě.🤤 Nezbylo, co? No nic, tak příště. A pekla jsi v…
Babička mela také suché WC, my jsme bydleli v paneláku a ona nemohla pochopit že máme WC hned za sporákem…
To mě nikdy nenapadlo, motat věnec z psího vína. To naše ani nepozná, že jsem ho prostříhala. Díky za nápad.
Z psího vína to jde motat velmi dobře, z normálního vína už ne, láme se to.
Předloni jsem takto umotala dva věnečky, loni a letos jsem se už k tomu nedostala.
Je legrační, co se člověku vybaví, když zničehožnic narazí na sousloví „psí víno“. Na zahradě nám odnepaměti roste posed bílý. A odnepaměti mu říkáme psí víno. Když jsme byli malí, babička i máma nás dostatečně důrazně naučily nejíst žádné malé bobule vyjma rybízu červeného a bílého. Právě kvůli psímu vínu jsme do určitého věku nesměli trhat sami ani rybíz černý…
Takže pro mě psí víno je prvořadě posed. Pak loubince a přísavníky. Místy se tak říká i břečťanu a dalším popnelismům. Takže věnce z loubinců a přísavníků. Ale pokud nejste úplně v zajetí myšlenky, že břečťan = hřbitov, doporučuju použít ten. Uklofněte co nejdelší šlahoun, opatrně ho vymotejte tak, aby neztratil listy a věnec stočte z toho jediného kusu. Vznikne krásný, zelený, živý a olistěný věnec, který se dá dobře zdobit, nebo jen tak doplnit svíčkami. Je krásný sám o sobě. A teď to nejlepší: Když konec vrazíte do vody, bude STÁLEZELENÝ.
(Doprčicjakhodátdovodykdyžležínastole)
Je několik možností, jak ten konec napájet. Pokud ho máte „povinně“ umístěný uprostřed jídelního stolu, dejte do jeho středu skleněnou misku s vodou do které konec strčíte a na hladinu vypusťte pár ořechových lodiček. Třeba. Ale i čistá hladina hází krásně odlesky svíček… Však vy si, případně, poradíte.
Opustíme-li psí vína, dobře za základ poslouží i výhony střemchy. Je pružná a pevná. Taky se hodně používají šlahouny planých ostružin. Z těch se plete skvěle, jen jejich příprava (odtrnění) je trochu protivná. Mrkněte na You Tube. A ze zahradních beztrnných jsem ještě nic nezkoušela. U mě vítězí břečťan a střemcha.