… aneb než přijde advent.
Šlahouny psího vína nebo loubince (přísavníku) – nejdelší dva nebo tři zatočíme do kruhu podle toho, jak velký věnec chceme mít a držíme. Postupně pak omotáváme další šlahouny. A přidáváme podle toho, jak silný věnec chcme mít (tohle je jen základ). Ničím nevážeme, drží to samo. Pokud nějaká větvička kouká ven, prostě ji zastrčíme mezi ostatní. Základ umotáme pevnější, další vrstvy dáváme na volno, aby bylo možné mezi šlahouny nastrkat zdobení.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
cikánské kuře - celé kuře i s peřím, jen bez vnitřností, obalit hlínou - jílem a dát do žhavého popela...po…
:)
Autor to tak nazval...
Je to hezká morbidní báseň,ale ukolebávka?
To bych se co dítko asi taky bála. Naše babička nám zase recitovala hodně z Kytice - nejhorší pro nás…
Když jsem byla malá, tak jsem se jí bála. Měli jsme chatu bez vody a elektřiny na okraji lesa, vedla…
Tohle by se nemělo číst poránu! Fialko, Ty jsi ale pokušitelka! Zrovna jsem koumala, co bude zítra k obědu -…
To je hezká ukolébavka. Já znám stejně jako Ty cikánskou pečeni a pak asi jen cikánku - obdobu šunky. Oboje…
No, manželovi předložím a sama budu sledovat z dálky. 😉 Ten Šárčin rajčatový se mu líbí.
Mám ráda nakládané okurky s cibulí (řezy), dělávám salát z rajčat s cibulí, ale nevím proč mne nikdy nenapadly okurky…
Takhle připravená okurka, ještě hezky vychlazená v ledničce, byla vynikající. Doporučuji.
Mňam , polykám . Já velmi často okurky , ale s cibulí ještě nikdy . A cibuli miluju . Teda…
Bála se mi tu půlka okurky, už se maceruje s cibulí. Bude jako salát, necezená.
Takhle dělám pro mužskýho salát, přidàvàm špetfku pepře. Takhle to dělala babička. Pro sebe - okurky, maličko soli a zakysanku.…
Já zas nepřišla úplně na chuť romaduru. Je na mě moc ostrý ( jako přezrálé tvarůžky ) . Několikrát jsem…
To mě nikdy nenapadlo, motat věnec z psího vína. To naše ani nepozná, že jsem ho prostříhala. Díky za nápad.
Z psího vína to jde motat velmi dobře, z normálního vína už ne, láme se to.
Předloni jsem takto umotala dva věnečky, loni a letos jsem se už k tomu nedostala.
Je legrační, co se člověku vybaví, když zničehožnic narazí na sousloví „psí víno“. Na zahradě nám odnepaměti roste posed bílý. A odnepaměti mu říkáme psí víno. Když jsme byli malí, babička i máma nás dostatečně důrazně naučily nejíst žádné malé bobule vyjma rybízu červeného a bílého. Právě kvůli psímu vínu jsme do určitého věku nesměli trhat sami ani rybíz černý…
Takže pro mě psí víno je prvořadě posed. Pak loubince a přísavníky. Místy se tak říká i břečťanu a dalším popnelismům. Takže věnce z loubinců a přísavníků. Ale pokud nejste úplně v zajetí myšlenky, že břečťan = hřbitov, doporučuju použít ten. Uklofněte co nejdelší šlahoun, opatrně ho vymotejte tak, aby neztratil listy a věnec stočte z toho jediného kusu. Vznikne krásný, zelený, živý a olistěný věnec, který se dá dobře zdobit, nebo jen tak doplnit svíčkami. Je krásný sám o sobě. A teď to nejlepší: Když konec vrazíte do vody, bude STÁLEZELENÝ.
(Doprčicjakhodátdovodykdyžležínastole)
Je několik možností, jak ten konec napájet. Pokud ho máte „povinně“ umístěný uprostřed jídelního stolu, dejte do jeho středu skleněnou misku s vodou do které konec strčíte a na hladinu vypusťte pár ořechových lodiček. Třeba. Ale i čistá hladina hází krásně odlesky svíček… Však vy si, případně, poradíte.
Opustíme-li psí vína, dobře za základ poslouží i výhony střemchy. Je pružná a pevná. Taky se hodně používají šlahouny planých ostružin. Z těch se plete skvěle, jen jejich příprava (odtrnění) je trochu protivná. Mrkněte na You Tube. A ze zahradních beztrnných jsem ještě nic nezkoušela. U mě vítězí břečťan a střemcha.