Nejdříve si namočíme kroupy raději den předem a pak si dáme vařit uzené.
4 až 5 velkých brambor
1 velká cibule
2 mrkve
1 petržel
tak 1/4 malého celer
5 stroužků česneku
4 hrsti krup
2 hrsti škvarků
2 až 3 hrsti uzeného, to je obrané z kostí a z vaření
2 až 3 hrsti sušených hub, nešetřete
2 až 3 lžíce sádla
1 vrchovatá lžíce hladké mouky,
sůl,
pepř,
majoránku,
vývar z uzeného.
Připravíme si suroviny, abychom na něco nezapomněli. Kroupy si předem dáme vařit. Všechno očistíme. A krájíme vše na taková sousta, abychom to nemuseli klovat lžící. Cibuli nakrájíme nadrobno a česnek si utřeme s trochou soli. Lépe se to dělá. Samozřejmě si řeknete proč to ten člověk nedá do lisu. No to bych si tak nepohrál. Veškerou zeleninu dáme do mírně osolené vody vařit a houby si namočím do horké vody – jen aby byly ponořené Dáme si do většího hrnce rozpálit sádlo, na něm osmahneme cibulku s česnekem. Když se cibulka lehce zasmahne, přisypeme mouku na tmavší jíšku. Přidáme maso a škvarky a chvilku jen tak promícháváme jen aby se to nepřichytlo a dostalo to správnou barvu. Podlijeme vývarem. Ne moc, protože musíme počítat s tím, že tam přidáme uvařenou zeleninu ale i s tou vodou v které jsme ji vařili. To je ta síla zeleniny, a také houby i s vodou do které jsme je namočili a to je zase trochu na barvičku. Opepříme, přidáme majoránku a se solí opatrně to až nakonec, protože jsme trochu soli používali předem. Přivedeme k varu a dáme zeleninu, houby a kroupy a všechno dobře společně provaříme, Ochutnáme a dosílíme, případně připepříme.
Krásný recept i s povídáním máme od pana Josefa: „No a když je hotová, tak bábinka pronesla památnou větu. V polívce musí stát lžíce, aby nikdo neměl hlad. Já jí nedělám až tak hustou, ale docela dost. Hotovou mám opepřenou i pro návštěvu a protože mám hubu plechovou, tak když si jí nandám, tak se musí na talíři vařit a přidám chilli a vzpomínám na dávno uplynulé dětství. Tak ať chutná, pokud ji budete vařit. Jinak je dost pracná a je dost nádobí. (Asi si říkáte proč mám takové předpotopní hrnce. Manželce se to sice nelíbí, ale mám je rád a dobře se mně v nich vaří a nepřipaluji.)
vypadá impozantně a snědla bych ji i s hrncem..to je přesně ta polívka, co pohladí duši,zahřeje kosti a je vařená s láskou…
Já miluju chilli i carolinu riper, ale sem ne, přetlouhla bych si tu super chuř.. vidím kameninovou misku a dřevěnou lžíci,a kváskovej nebo žitnej chleba a miska je plná týhle dobroty a já se cpu a usmívám se a je mi blaze..
pane Josefe – kde je vzůreček? (asi na půl hektaru)
pohladil jste mi po ránu žaludek i dušičku…
a k vašim hrncům, používám je také..po skorotchýni jsme je objevila na půdě, umyla,dal ado linky a jak ožily..a mátze pravdu,nepřipalujou…můj taky brblá, že máme modernější..ale mně se v nich tááák dobře vaří…
S kroupama dělá moje panímáma bramboračku a ta je. Akorát nemaže tolik hrnců
Tak na tu bych se nechala pozvat na ochutnávku.😉
Jinak: Moc ingrediencí,moc nádobí,moc práce…moc velká pochoutka.
Paráda, mám nové heslo a funguje,tak mohu napsat a to…jen se zeptám, čemu říkáte předpotopní nádobí, smaltovanému ?To taky ráda používám,nerez mam ráda taky,ale hlavně kvůli tomu, že se dobře umývá.A k receptu se jen zeptám, proč ty škvarky,v polévce,
to neznám a asi taky nekřupnou? Děkuji…
Ale trochu křupnou, bábinka moje milovaná si škvařila samozřejmě sama jako všechno a dávala je tam tak trochu to šidila od začátku tam byly ale potom ke konci ještě přihodila tak trochu prohřát. Ona na strávnících nešetřila. No prostě moje milovaná bábinka Cilinka. Tak jí říkal dědoušek ona byla Cecilie.
Polévku z uzeného s kroupama mám moc ràda – ovšem tady je hodně vylepšená! Pohledám v kredenci – jestli mám všechny inkredence – a mohla bych vyzkoušet. Ovšem je třeba pozvat stràvníky -aby té chvály bylo hodně.😋
Stačí říct kdy bude – pošlu ti vděčného strávníka, co umí hodně pochválit. Můžeš mu dát i do kastrůlku (přiveze si) a já bych taky ochutnala. Uzený vývar s kroupama a zeleninou v podání mé máti mi nechutnal, ovšem toto je vytuněné a zahuštěné polívky, ve kterých „stojí lžíce“ , to je moje… Tak příští uzený vývar nebude se strouháním (to oblibuje 🐻, tak mu je vařím), ale bude pěkně hustá a já ochutnám. Zní to totiž velmi lákavě😋😎
Naivko! Opravdu si myslíš, že by 🧸 po cestě neochutnával, jestli se nekazí? Určitě by měl i strach, že z kastrolku cestou vyžbrndá. A to přece není nic příjemného, uklízet polévku z auta. 😀
Mně vůbec nevadí, že bude moc nádobí, když výsledek stojí za to. Jak psala Šárka – pohladil jste mi žaludek i dušičku, pane Josefe. Děkuji.
Mňo, o svém vztahu k uzený polívce už jsem párkrát psala. Jenže: Před chvílí jsem jela z práce a když potřebuju chleba, pohrdnu vlakem, jedu autobusem a vystoupim u krámu a s nákladem pak jdu z kopce. Dneska jsem chleba potřebovala. Nástupní zzastávka je Vypich. Pro ty nezdejší: Je to kopec, na kterým fouká i když přesně nad ním visí oko frontálních systémů. Když se to stane na moři, chcípne plachta a mořeplavec páše samosmrt. Na Vypichu né. Tam fučí furt a říkáme mu Vyfič. No, z práce pohoda, tramvaj hned, navazující bus okamžitě, bez problémů na Vyfič a tam mi ten k nám ujel o minutu. Tak jsem vyfičovala minut dvacet. Řeknu vám, Měsíc faaaakt nehřeje. Mrzne jak sfiň. Málem jsem nastoupila do kteréhokoli autobusu, jen se projet a ohřát po vzoru bezdomovců… Dočkala jsem se. Ne, že by v autobusu bylo teplo, ale aspoň to nebylo k pláči. Rychle chleba a droždí a klusem domů, do tepla. Ehm, ehm, psice si (nejspíš hned ráno) otevřela na balkon. U dveří jinovatka do půli kuchyně, klivie a liána zmrzly. Málem i ten pes a kocour. Ale uzavřeli nerozlučné přátelství a zahrabali se v MOJÍ posteli! Energetická krize, neenergetická nekrize, jde mi o život! Topim i troubou na plný pecky, prsty mi přimrzaji ke klávesnici a mám stráááááášnou chuť na tu polívku! Uzenou, nenáviděnou. Já bych si tak dala. Pěkně do kýble, okolo nějž bych se omotala, ohřejvala a cpala tu lahodu do sebe zednickou fankou…
PS: Pozdě mi došlo, že došel čaj. Tak tu piju mátovej. S rumem. Mezi námi znalci, chutná to jak zelená ale naštěstí to není sladký.
Kašli na čaj, ohřej si rum! Do něj kousek másla a na to špetku pepře!
to neznám a fakt se to dá spolknout?
Žádná velká pochoutka, ale funguje. A rozhodně je to chutnější než himálajský slaný čaj s yačím máslem. Zlatej rumajzl.
No, to je zkratka. Správně je to:
100 g másla
3/4 hrnku hnědého cukru
1/2 lžičky mleté skořice
1/4 lžičky mletého hřebíčku
1 špetka muškátového oříšku
2 hrnky horké vody
3/4 hrnku tmavého rumu
celá skořice na ozdobu
Máslo smíchejte s hnědým cukrem.
Poté přidejte mletou skořici, mletý hřebíček a strouhaný muškátový oříšek. Vše dobře promíchejte.
Přilijte rum a horkou vodu. Míchejte, dokud se všechny ingredience nespojí.
Horký nápoj nalijte do sklenic, ozdobte skořicí a podávejte.
Asi nezkusím – nevím, jak bych se tu posmrtně přihlásila…
Je to příšerné, když to piješ, kroutí to aj palcama u nohy, ale pomáhá. Chřipajzna nemá šanci. Ono úplně stačí slivovice s medem. Svařit trochu vody, může se do ní přidat třeba hřebíček a skořice, přilít slivovici a už nevařit. Přimíchat med a zaručuji, že žádný moribundus nemá šanci. Chce to jen hned lehnout do postele, protože to má opravdu grády.
Jo a když tam ještě rozpustíš kousek másla, líp se ti to bude polykat. Ale není to nutné.
Jo, jenže slivovice by spolehlivě zabila nejen chcípy a moribundy, ale i mě…
to se zmrzlejma rukama v mraze blbě dělá 😀 rychlejší je maršál Malinovskij 😀
Skrývá se mezi 162 komentáři u receptu 1489 – Dech pouště. Ono to na rozmrznutí fakt funguje.
Tak to je drsný,mně stačí čaj se slivovicí,zdvihne se mi tlak a je po zimě….