„Vezmi asi 24 kvíčal nebo drozdů, čistě je ober a střívka vytáhni, ptáky přemej. Pokrájej několik cibul nebo jednu velkou na nudličky, vymaž kuthan hodně máslem, cibuli naň vysyp, ptáky, trochu osolené, na kuthan narovnej a tak dlouho je péct nechej, až cibulka hezky zčervená.
Pak je vezmi ven, prsíčka pěkně vykrájej a na jiný kuthan narovnej. Odřízky v moždíři dobře utluč, ke hnědé cibuli dej a chvilenku dusit nechej. Nalej pak na to půl žejdlíka rakouského vína a tři čtvrtky hovězí polívky, přidej k tomu půl strouhané, do zlatova usmažené žemličky, nech trochu povařit, pak na prsíčka proceď, nech ještě chvílku vařit, přidej citronové kůry, pěkně na mísu urovnej, omáčkou polej a věnec z máslového těsta okolo urovnej. Že se kvíčaly takto v domácnosti připravit a celé nechat mohou, netřeba připomenout. V takovém pádu se nanejvejš jedna neb dvě v moždíři utlukou, a ostatní celé se nechají. Prsíčka jen při hojnosti ptáků a při hostině pro ouhlednost se vykrájejí, co hospodyňská kuchařka snadno sama nahlédne.”
Do středověku putovala časem Haderach
Recept na kuchyňskou úpravu kvíčal Magdalena Dobromila Rettigová napsala před 170-180 lety. Dnes je u nás kvíčala celoročně chráněna.
Kvíčaly chytat nebudu, byť se jich u mámy před domem vyskytuje značné množství. Ve středu jsem marně vymýšlela, jak polapit holuba – máme tu hřivnáče s poraněnou nohou. Bojím se o něj…
On to dá. Velká zima není a dokáže se někde přiživit. U nás ve městě jsem několik let vídala „pošťáka“ bez nohy.
Asi jo, lítat může. A jak sypu sýkorkám, vždycky mu usejpnu pod krmítko. Jiní holubi to zatím nezjistili, ale on to ví.
A mimochodem, sýkorky si myslí, že je jaro, řvou jak tuři.
U nás taky, ale „v řiti trn“ ještě není.
A to se fakt tlouklo i s těmi kostmi? Mno… Věřím, že když byl hlad…
Zřejmě ano, omáčka se pak na prsíčka cedila. Chutě byly rozličné, ale než bych zabila jediného zpěvného ptáčka, radši bych si nalámala chleba do kafe. 🙂
kafe ve středověku? Fialko 😉 já bych nedala ani vránu, v podstatě je to taky zpěvnej pták..ono jíst holoubata se mi taky příčí, ale grilovaný kuře, no..tam bych si tak jistá nebyla…
Ještě že ses nám Helenko vrátila!
K nám teď přiletěli jiní holubi – bílí, velcí skoro jako malé kachny a jsou děsně drzí, vyhànějí ostatní..
Nediv se, že vyhánějí ostatní, takhle vypadá holubičí povaha v praxi. 🙂
👍
Taky jsem se tu zamyslela nad tím tlučením v hmoždíři… Potlučené kostičky se lépe vyvaří, a pak se to přecedí, ale co to masíčko, kterého tam po vyřezávání prsíček ještě muselo dost zbýt? Asi to bylo jídlo pro šlechtu a těm na nějakém plýtvání nesešlo, nebo dostali pejskové? 🤔
Přiznávám, že já bych se s tím nehmoždila, ale kdybych olíznout lžičku dostala, koštla bych 😎
To se tluče podle receptu až upečené, Květko. Ale jak píše Fialka, radši se napasu trávy, než si „pochutnat“ na zpěváčkovi.
Upeče, potluče, povaří, přecedí… Nikde ale nečtu, co s tím masem, co na kostech zbylo. Nějak si nedovedu představit, jak se v hmoždíři tluče maso… Jinak já bych jen olízla lžičku – zajímala by mne ta chuť. Jestli to opravdu byla taková laskomina, nebo jen mocipáni z kratochvíle ptáčky stříleli 😢 a pak si to nějak zdůvodňovali. Mně osobně dělalo dost problémy upravovat holoubata. I když už jsem je dostávala jako „maso“, byla s tím piplačka, chuť fakt nic extra. Radši jsem se bavila pohledem na jejich první pokusy při opouštění holubníku .