Ze sádla a mouky uděláme zlatavou jíšku. Nalijeme ocet a necháme odpařit (octová ostrost vyprchá). Zalijeme vodou, osolíme a provaříme, přidáme smetanu, cukr a dle chuti přikyselíme či dosladíme. Měla by být kyselkavá.
A teď to nejdůležitější, salát nehažte do omáčky, bude to nechutný hadr. Nalijte omáčku do talíře a nahoru si dejte kusy salátu, bude čerstvý a křupavý.
Recept a foto pan Milan Paleta: „Jíme buď s chlebem, knedlíky nebo vařeným bramborem a vejce natvrdo k tomu. Já si to jako bonus posypu opraženou slaninou.“
Tak za mně s bramborem – a díky za varování, určitě bych to do té omàčky dala…😟
jedině s bramborama….
Tak tu milovala tchýně. S chlebem. Co zemřela, úplně jsem na ni zapomněla. Roste mladý salát.
Neznám a zírám.Určitě udělám.Určitě nezapomenu na tu slaninu.
Díky diky.
„Babi, co to vaříte?“
„Ochutnej!“
„Hm, je to hnufný…“
Z ochutnávací lžíce visely cancoury a kapala krémová tekutina. Trocha zahudrání o tom, že jídlu se hnufný neříká a babička taky vložila do úst. Pak beze slova vzala cedník, přelila do jiného kastrolu a pravila, že horší by bylo už jen to, kdyby do základu patřily rybky v tomatě a brusinky… Podala mi do ruky cedník s okapanými cancoury a mávla rukou ke kurníku. Než jsem se od slepic vrátila, byl na stole oběd: Brambory se zapraženou omáčkou a ztraceným vejcem. A k tomu velká miska salátu se zálivkou a rozškvařenou slaninou. Hlavně to nesmíchat!
A tak v našem klanu skončila éra salátové omáčky. Ano, babička převzala recept an block a salát dala do hrnce. Ovšem na mých pocitech a chuťové paměti to moc nemění.
Kdysi jsme tu vedly korespondenci na téma, co kdo nemá rád. Já psala o uzené polívce. Tehdy mě zradila paměť. Salátovka je o schod níže. Ale zapraženou omáčku i salát se slaninou můžu klidně. Jen mi musí kuchař zaručit, že se nepotkají v jedné nádobě.
Budete-li někdo distribuovat vzůrečky, zapomeňte mou adresu. Děkuji.
PS: Na obrázku to vypadá moc pěkně a rozhodně jsem neměla v úmyslu někoho odrazovat. To jen ta vzpomínka z doby, kdy jsem si utvářela pohled na svět.