Na 4 porce.
800 g vypeckovaných a na čtvrtiny pokrájených švestek (já dávala půlky), 3 lžíce třtinového cukru, šťáva z 1 ks pomeranče, rum na pokapání švestek, změklé máslo na vymazání misek.
Drobenka:
200 polohrubé mouky,
100 g změklého másla,
100 g třtinového cukru,
1 žloutek,
mletá skořice podle chuti.
Vše na drobenmu promnout prsty na sypkou hmotu.
Švestky smíchat s cukrem, pomerančovou šťávou a rumem, rozdělit do připravených misek, zasypat žmolenkou. (Já navíc posypala nahrubo nasekanými vlašskými ořechy). Pekla jsem v pečence na 180 stupňů 30 minut. Stačilo by však 25 minut.
Lze navíc posypat nahrubo nasekanými vlašskými ořechy.
Podle receptu z FB připravila Jana Macůrková
Poprvé čtu, že do drobenky někdo dává žloutek.
I já.
Ani já takovou drobenku neznám.
to musí bejt tvrdý….
Ale zas to drží pohromadě 🤣
Nebo: „Drobenku dělejte ze studeného másla a zpracujte rychle, ať se nespaří. Mouku můžete použít jakoukoliv, nejlépe hrubou a cukr moučkový. Když místo cukru přidáte 2 lžíce medu, drobenka bude obzvlášť křupavá. Výborná bude i s mletými mandlemi nebo ořechy a vaječným žloutkem. Zbylou drobenku – pokud nezamrazíte do zásoby – uchováte v lednici několik dní, bez žloutku i déle.“
No asi jo, já zůstanu bez žloutku. Přijde mi, že z toho pak je skorotěsto. Do drobenky přidávám tu ořechy, tu vločky, samozřejmě skořici, někdy strouhnu muškátový oříšek. Taky se mi osvědčila různá müsli, zejména chrastí-li na dně zbyteček. Ale není od věci se dovědět, jak to dělají
jiní/é. A jen douška: minulý týden jsem v Li..u koupila krásné mražené višně, bude kynuťák. S drobenkou, samozřejmě.
Žloutek do posypky znám, ale běžně nedávám. A ten krambl je výborný s drobenkou z ovesných vloček.
s tím souhlasím…
No, zjevně nemusí. Zeptej se strejdy Googla: „Pokud chcete mít žmolenku po upečení krásně křupavou, existuje několik babských rad, které můžete použít. Do drobenky přidejte lžíci medu nebo jeden žloutek, který by měl zajistit křupavost koláče po upečení. Využít můžete také podobnou vychytávku, která se využívá při pečení chleba, a to pokropit koláč ihned po vytažení z trouby lehce vodou, například z rozprašovače.“ Například…
Jj, jedna se futr učí.. tak to rodinê ani ukazovat nebudu – nezbylo by pro mně 😋
křupavý = tvrdý 😀
Helo, díky za vysvětlení, to jsem vůbec nevěděla.
Nicméně, raději zůstanu u klasiky.
Taky mě to překvapilo. A pamatuju si, že babička dávala ten med.
Aha tak vida.
Co se člověk na stará kolena dozví.😉
Tak já vám tedy řeknu, jak je to u nás s kramblem. Vždycky jsme měli na koláči nejradši tu drobenku s ovocem. Když mi bylo čtrnáct, odjeli naši do Tater a mě s bráchou nechali doma. Malej brácha byl v Praze u babičky a my dva velcí jsme jen museli slíbit, že budeme chodit do školy a spát doma. Jinak svoboda. Jednoho dne jsme se rozhodli, že si uděláme pečenou žmolenku a ovoce a na těsto kašlem… A vyrobili jsme krambl, aniž bychom tušili, že už to někdo vynalezl a pojmenoval. No, snědli jsme to, ale nijak nás to neuchvátilo. Prostě tomu chyběl ten opovrhovanej těstovej podvozek…
Sice jsem dospěla, o kramblu se dočetla, občas u někoho pojedla, ale na obyčejnej českej kynutej koláč to nemá.
A protože kvákárna je zastaralá, tak vám oznamuju, že ve třech a notně po mejdanu, jsme v lesích nad Sázavou nasbírali dva košíky hub. Jeden košík václavek, ve druhém dva hříbky, hodně klouzků a několik druhů lysohlávek (pozor, lysohlávka, neboli závojenka jedlá, je každá houba, kterou jsem se naučila sbírat s odborníky, ale nevim, jak se jmenuje). Byla houbovka, guláš a něco jsme osmažili.
A zase budu odkázaná na hlívu a žampiony z krámu. Můj synek ve Skotsku v rámci pracovních cest vždycky kdekoli a kdykoli zastaví v lese, natrhá, co stihne za jedno cigáro a děti doma místo „ahoj, tatínku“, říkají „huuu, zase houby“. Zvažuju emigraci.
Hezkýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýý!
Lucko, Ty nikdy nezklameš. Měla bys ty svoje postřehy a komentáře sepisovat a pak vydat – aspoň pro nás.
To říkám delší dobu,vždycky se pobavím….
Opět krásné psaní. 👍