(3055) Daňčí guláš

Publikováno 18.7.2023 | Autor: Macůrková Jana

0,75 kg daňčí maso
olej
cibule
česnek
mouka (hladká)
mletá paprika
pepř
majoránka
sůl

Maso odblaníme, nakrájíme na malé kousky.
Na oleji zpěníme cibulku, přidáme sladkou papriku, majoránku,
osolíme a přidáme maso. Necháme chvilku zatáhnout, potom podlijeme vařící
vodou a dusíme až je maso měkké.
Podáváme s měkkým chlebem nebo houskovým knedlíkem.

Připravila z dančí kýty od švagra Jana Macůrková

Příspěvek byl publikován v rubrice Masa. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 komentářů: (3055) Daňčí guláš

  1. BOYE napsal:
    18.7.2023 (11:52)

    …nebo s těstovinama… 🙂
    Já můžu guláš kdykoli a s čímkoli.
    Zvěřinu moc nedělám, ale touhle dobou bývám na Šumavě a to se vždycky kus něčeho najde. Srna, nebo divočák. Čuně to schytá většinou za to, že někomu rylo zahrádku v době, kdy tato má plodit a srny končí většinou nějakým úrazem. A pak přichází ta chvíle, kdy se za dveřma chalupy objeví někdo, komu můj táta vyměnil baterii u sprchy, spravil splachovátko, nebo odvezl kozu k veterináři. Usedne v sednici, dá si lahváče nebo kafe a z nějakýho pytle vyčaruje menší pytel (většinou velikosti batolete), hodí ho na stůl a přikáže, že z toho máme Jendovi něco uvařit a že za tu baterii (splachovadlo. kozu…) se s ním vyrovná pak… A začíná nekonečno. Za onu službu dostane naturálie a ještě mu cpou peníze, tak my, když jedeme z Prahy, dovezeme něco, co v podboubíní není. Což nám je oplaceno pár vejci (šedesáti). My kontrujeme obracením a svážením sena. Za to je uzený. Tak my přivezeme z vejletu do Pasova prášek na praní. Ráno najdeme u dveří koš hříbků, přestože nerostou… Načež tátu popadne, pozve všechny zúčastněné i přihlížející, dá všanc basu piv a pro holky víno a vyhlásí konec šílení, protože jedno blbý splachovátko už přišlo na, bratru, pět tisíc tři sta sedmadvacet korun… Pak je chvilku klid. Do momentu, než nějaký trouba sejme autem srnu ‚Na Prouhoně‘ a někdo si vzpomene, že náš táta vyměnil těsnění v obecním čerpadle… A zase máme guláš ze zvěřiny.

    • bozena.fialova napsal:
      18.7.2023 (13:13)

      Že by se u vás v podboubíní nějak projevovalo v genech zakódované dědictví po dávných předcích? Takhle nějak to údajně fungovalo u Keltů, malá služba nebo pozornost se oplácela něčím větším, to zase větším, pak už velkým, ještě větším a nakonec to zruinovalo celé rodinné klany. Proč? Protože tam neměli tvého moudrého tatínka, který by to utnul trochou vína a basou piv. 🙂
      Ale tu občasnou nadílku zvěřiny ti upřímně přeju.

    • kvetula.v napsal:
      18.7.2023 (15:52)

      Krásné povídání Luci 👍
      Na vesnici za mého dětství/mládí bylo běžné, že se sousedské služby neplatily penězi, ale protislužbou a nebo v naturáliích, což se dnes už zcela vytrácí. Bohužel se lidi naučili všechno přepočítávat a ten materialismus ničí vztahy, které dělaly vesnici vesnicí. Myslím, že tohle ještě funguje někde v okolí Renaty, ale jinde je to vzácnost. Před cca 10ti lety můj kamarád (zedník) šel ukázat sousedům, jak si mají natáhnout omítkovinu, kterou chtěli místo výmalby. Když viděl, jak se k tomu stavějí, za víkend jim tu místnost sám udělal. Jeho žena na něj byla děsně nasštvaná, že za to nepřinesl žádné peníze. Ale když za nějaký týden soused se synem (oba dřevorubci) během pár odpolední rozštípali několik m3 silných dubových kmenů a peníze za to nechtěli, to už se nezlobila…
      Potěší, když se dozvím, že to ještě někde funguje.
      Mně už nikdo zvěřinou nic neodplatí, ale vzpomínka na zvěřinový guláš slinění vyvolává 😋😎

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..